Mé objevování Ameriky aneb konečně ,,Na cestě“…
Bylo nesnesitelné vedro, zaparkovaly jsme v garážích a musely se převléknout, protože se opravdu nedalo to vedro přežít. Věřte, že vlhčené ubrousky byly naším nejlepším kamarádem spolu s flaškou vody. Byly jsme předtím v supermarketu abychom si nakoupily zásoby do auta a karton vod byl hlavním bodem našeho nákupního seznamu. Tentokrát mě galon mléka v chladničce nechával klidnou, ale opět a znovu jsem se zarazila v oddělení chipsů. Ty XXL pytle brambůrek mě prostě nenechávaly napokoji a opět jsem na ně fascinovaně zírala. Ptám se sestřenky, za jak dlouho se to může sníst? Podívala se na mě pobaveně a cestou ke kase mi řekla, že je to k večernímu filmu…Zkusila jsem si sebe představit u mě doma před televizí s tím pytlem a řeknu vám, asi bych mu musela uvolnit jedno místo na sedačce, abychom se mohli společně v klidu oddávat filmu… Protože mít ho položený na klíně, tak ani na tu TV nevidím… Ale to jsem odbočila. Byly jsme u krásného monumentu lidské práce. Moc se mi to líbilo. Na stěnách kolem přehrady byl nad vodou vidět světlý pruh vymletý od původní výšky vody a celé to vypadalo kouzelně. Šly jsme do poloviny přehrady, kde bylo značeno, že na jedné straně je stát Arizona a na druhé stát Nevada. Velice originálně jsem si stoupla rozkročmo na pomyslné hraniční čáře a se šibalským výrazem jsem se otočila k Jarunce a zvolala ať mě vyfotí, že jsem půlkou v Nevadě a půlkou v Arizoně. Myslím si, že jsem byla velice roztomilá, když si představím, že za ten den to tam udělá minimálně stovka lidí. Ale tak nějak mi je to jedno. Je to asi podobný postoj, jako když si v Pise v Itálii stoupnete tak, že to na fotce vypadá, že jí chcete narovnat. Asi za tak originální ho můžeme považovat.
Po téhle přehradě jsme se rozjely směr Grand Canyon. Čekaly nás 4 hodiny jízdy a částečně i po historické silnici Route 66. Cestou jsme zastavily na benzinové pumpě a já si tam stylově musela koupit kovbojský klobouk. V tom obchodě mi přišel úžasně slušivý a myslím si, že jsem se tenkrát rozplývala hlavně nad tím, že mi moc sluší, protože jsem měla na sobě své oblíbené bavlněné šaty a připadala jsem si, podotýkám po celém dni v tom vedru, i přesto dost svůdně. Jaká byla pravda je druhá věc, já šla spokojeně ke kase a pořídila si svůj první kovbojský klobouk. Na příštích několik týdnů byl mým neodmyslitelným módním doplňkem. Jen škoda, že po příjezdu domů, jeho sláva opadla a teď mi slouží na skříni jako lapač prachu. Protože co si budeme nalhávat, jít s ním u nás po ulici vypadá mnohem hůř, než když se s ním procházíte v USA. Ale to předbíhám, protože začala naše dobrodružná cesta a spolu s mapou Států, kam jsem si fixou značila naší cestu, to byla důležitá každodenní součást mých potřeb. Cestou jsme řešily docela svízelné situace, vedle děsivě stoupající venkovní teploty, nás ještě více znepokojovalo naše urputné dodržování pitného režimu a s ním související vylučování nadměrných tekutin. Jednoduše řečeno, kde nic tu nic pouze silnice, žádná křoví a teď jak si poradit. Jakmile jsme zastavily a chtěly vystoupit vykonat potřebu, tak jak po té silnici do té doby nic nejezdilo, najednou se vynořovala stále nějaká auta. Nevím, zda to byla fatamorgána z toho horka, ale byl to opravdu problém. Dospělo to do stádia, kdy jsem Jarunce řekla, no nezlob se na mě, ale to se nedá. Tak jsem běžela po vysušené zemi k jednomu křovíčku a do toho na mě sestřenka zavolá ať si dám pozor na hady. A já si pomyslela, dělá si ze mě ta holka srandu? Z toho pomyšlení na syčící zvířátko se má touha po vyprázdnění ještě umocnila a já mávla rukou a s vyděšeným rozhlížením se kolem a hlavně pod sebe, jsem si dřepla a čůrala. Načež sestřenka neváhala a vzala foťak, dala velký zoom a cvak cvak. Smála se jak pominutá a já si pomyslela jen počkej, také na tebe dojde. A jelikož tuto část trasy řídila ona, stále jsem jí podávala láhev vody, že musíme v tomhle horku hodně pít…Po zbytek naší cesty se tato hra, kterou můžeme nazvat „čůrající albíčko“, stala velikou zábavou a máme pár vytříbených kousků.
Po několika hodinách jsme dojely do Grand Canyon Village. Začaly se zvláštně stahovat mračna a vypadalo to na bouřku, ale my si pomyslely, že než se tady ubytujeme, pojedeme se na ten kaňón podívat. Na informacích jsme si vzaly mapu návštěvních bodů, které se dají prozkoumat a vyrazily k vyhlídce. To co se přede mnou rozprostřelo nemá slov. Něco tak gigantického a dech beroucího jsem ještě neviděla. Byl to ten největší zážitek, který mi vehnal slzy do očí. Neuvěřitelné co příroda dokáže. Blížící se bouřka a burácení tomu dodávala dramatický tón. Začalo na nás poprchávat a bylo jasné, že v následujících minutách se strhne průtrž mračen, protože okolí se začalo zahalovat do zvláštní mlhy a blesky létaly nebezpečně blízko. Lidé kolem se začali schovávat do přístřešků. Celá ta scenérie byla jak z nějakého katastrofického filmu. Nechtělo se nám pryč, chtělo se nám stále pozorovat tu nádheru, ale stejně jako ostatní návštěvníci, jsme se musely schovat. Ještě jsme poprosily jeden odvážný mladý pár ať nás vyfotí a běžely jsme do auta. Zítra se sem vrátíme, protože tohle nestačí vidět jen pár minut. Je potřeba to strávit a pořádně načerpat ty emoce, které to ve vás vyvolá, když něco tak úžasného vidíte a nikdo vás na to nepřipraví. Vrátily jsme se do přilehlé vesnice a zvolily si pro následující dva dny jako útočiště pension Red Feather. Vybalily se, osprchovaly a šly jsme se najíst. Poprvé jsem uviděla klasickou americkou hospodu, obsluha v košilích a s kloboukem v kovbojském stylu, litovala jsem, že jsem si v autě nechala ten svůj. Všude bylo dřevo, koňská sedla a já si dala svůj první velký burger. Tak jako nikdy v životě mi nechutnal, zažívala jsem teď naprostý výbuch chutí a dokonalost. K tomu si dala lahvové pivo a chtělo se mi umřít. Musela jsem si to vyfotit, jen škoda, že ta skvělá chuť vyfotit nejde. Po večeři jsme šly spát, unavené cestou. Naprosto přejedená, spařená po celém dni a unavená po cestě jsem opět usínala s pocitem, že tohle není sen, že to prožívám a že je to má životní dovolená, která se s takovými dojmy povede jen jednou za život. Nikdy nepřestanu děkovat mé rodině, že mi velkou měrou dopomohli k takové cestě. A děkuji své babičce s dědou, díky kterým jsem si pořídila letenku a v podstatě tím proměnili ve skutečnost to o čem jsem do té doby jen mluvila, že jednou se pojedu podívat…
Patricie Ženíšková
Třicítky na tripu aneb cestování busem po Evropě - Švédsko
To si takhle sedíte s kamarádkou v kavárně, povídáte si, když začne najednou koukat do mobilu. Přehlížíte to. V dnešní době bohužel nic skandálního, ale po chvíli nadšeně zvedne zrak a začne nadšeně gestikulovat a máchat telefonem
Patricie Ženíšková
Otevři oči Pražáku aneb poznej Prahu očima bezdomovce
Žiji tu už 29 let a Prahu miluju a jsem na ní hrdá. Dostalo se mi ale nabídky, která se neodmítá. Pragulic je projekt, který vám nabízí prohlídku města tak, jak jí žijí bezdomovci, prostitutky, narkomani a další...
Patricie Ženíšková
Výlet za tulipány, sýry a dobrodružstvím aneb stálo to za to…
Náš poslední den v Holandsku jsme chtěly využít na plno. Nebyl čas ztrácet čas. Venku bylo počasí takové zvláštní, svítilo slunce, ale honily se mraky.
Patricie Ženíšková
Výlet za tulipány, větrnými mlýny aneb vážně poznávám svět - II.část.
Program na poslední dva dny naší dovolené byl jasný. Stihnout co nejvíc. Takže Keukenhof, Zaanse Schans, Katwijk aan Zee, Haag, Goudu a Rotterdam. Zdálo se to jako nelidský úkol, ale my nechtěly o nic přijít.
Patricie Ženíšková
Můj první třídní sraz aneb, tak já už vážně stárnu…
S kamarádkou od základky jsme se chystaly na třídní sraz. Do té chvíle jsem byla stále v klidu přeci jen, když nemáte zkušenosti, tak vám přijde, že jdete v sobotu večer s partou lidí na pivo. Jenže realita je pak trochu jinde..
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Partneři z Francie vsadili každý sám podobná čísla, miliony vyhráli oba
Jako o mimořádně vzácném případu hovoří experti o výhře ve francouzské loterii, ve které uspěli muž...
Vypadá to jako plakát k hororu. Brity vyděsil rudý portrét Karla III.
Značnou pozornost vzbudil portrét, který si nechal vyrobit britský panovník Karel III. Dílo malíře...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Sledujeme online Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Sevastopol a další přístavní město...
Americkým Houstonem se prohnala mohutná bouře, vyžádala si čtyři oběti
Nejméně čtyři lidé přišli o život při silných bouřkách, které se ve čtvrtek přehnaly přes město...
Prodej luxusního bytu 3+kk 78 m2
Moskevská, Karlovy Vary
4 350 000 Kč
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1538x
To je mým cílem i při vyprávění zážitků z dalšího cestování. Poznávám svět a neskutečně mě to baví.
Podívejte se na moje stránky
@PZeniskova